Pracovní definice antisemitismu IHRA
Mezinárodní aliance na památku holokaustu (International Holocaust Remembrance Alliance, IHRA) sdružuje vlády a odborníky, kteří se snaží celosvětově rozvíjet a propagovat výuku, vzpomínkové akce a výzkum týkající se holokaustu a usilovat o splnění závazků přijatých ve Stockholmské deklaraci z roku 2000. Dne 26. května 2016 přijalo 31 zemí, které se IHRA účastní, právně nezávaznou pracovní definici antisemitismu.
„Antisemitismus je určité vnímání Židů, které může být vyjádřeno jako nenávist vůči Židům. Rétorické a fyzické projevy antisemitismu jsou namířeny proti židovským nebo nežidovským jednotlivcům či jejich majetku nebo proti institucím a náboženským zařízením židovské komunity.“
IHRA se při své práci může opírat o několik příkladů:
Projevy antisemitismu mohou zahrnovat útoky na stát Izrael chápaný jako židovský kolektiv. Za antisemitismus však nelze považovat kritiku Izraele podobnou kritice jakékoli jiné země. Antisemitismus často obviňuje Židy z konspirační činnosti s cílem uškodit lidstvu a je často používán k tomu, aby byla na Židy svalována vina, pokud „se něco pokazí“. Je vyjádřen ústními nebo písemnými projevy, vizuální formou nebo jednáním a pracuje se zlověstnými stereotypy a negativními charakterovými rysy.
Vezmeme-li v úvahu obecný kontext, lze uvést mimo jiné následující příklady antisemitismu ve veřejném životě, sdělovacích prostředcích, školách, na pracovišti a v náboženské sféře ze současné doby:
- Výzvy k zabíjení nebo poškozování Židů a napomáhání k takové činnosti nebo její ospravedlňování ve jménu určité radikální ideologie nebo extremistického výkladu náboženství.
- Lživé, dehumanizující, démonizující nebo stereotypní výroky o Židech jako takových nebo o kolektivní moci Židů, například mýtus o spiknutí světového židovstva nebo o tom, že Židé ovládají sdělovací prostředky, ekonomiku, vládu nebo jiné společenské instituce.
- Obviňování Židů jako národa z odpovědnosti za skutečné či domnělé činy židovských jednotlivců a skupin nebo za činy příslušníků jiných národů.
- Popírání existence, rozsahu, mechanismů (např. plynových komor) či intencionality genocidy židovského národa, které se dopustilo národněsocialistické Německo a jeho podporovatelé a spoluviníci za druhé světové války (holokaust).
- Obviňování Židů jako národa či Izraele jako státu, že si holokaust vymysleli nebo jej zveličují.
- Obviňování židovských občanů z toho, že jsou loajálnější k Izraeli nebo k údajným prioritám světového židovstva než k zájmům vlastního státu.
- Popírání práva Židů na sebeurčení, např. s odůvodněním, že Stát Izrael je rasistickým projektem.
- Uplatňování dvojích norem tím, že se požaduje, aby Izrael jednal způsobem, který není očekáván či vyžadován od ostatních demokratických států.
- Používání symbolů a vyobrazení spojovaných s klasickým antisemitismem k charakterizaci Izraele nebo Izraelců (např. tvrzení, že Židé zabili Ježíše nebo že provádějí rituální vraždy).
- Srovnávání současné izraelské politiky s politikou nacistů.
- Svalování odpovědnosti za činnost státu Izrael na Židy jako kolektiv.
Antisemitské činy jsou trestné, pokud tak stanoví zákon (v některých zemích je například trestáno popírání holokaustu nebo šíření antisemitských materiálů).
Trestné činy jsou antisemitské, jedná-li se o útoky na osoby nebo majetek (např. budovy, školy, modlitebny, hřbitovy), které byly za cíle útoku zvoleny proto, že je pachatelé považují za židovské nebo mají podle přesvědčení pachatelů k Židům nějaký vztah.
O antisemitské diskriminaci hovoříme, pokud jsou Židům upírány příležitosti či služby, které jsou dostupné jiným; taková diskriminace je v mnoha zemích zakázána zákonem.